Patnáctiletý kluk přijel domů...

Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?”
„No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”

„Tati, je Tichý oceán vždycky tichý?”
„Prosím tě, když už se mě na něco ptáš, aspoň ne na takové hlouposti.”
„Aha, tak promiň. Mimochodem, jak zemřelo Mrtvé moře?”

Matka upozorňuje syna, který má známost s dcerou finančního magnáta: „A dávej si pozor, co v její společnosti řekneš - všechno se nahrává na kameru!”

Jde Pepíček na zmrzlinu a chce si sednout na lavičku, ale žádná není volná, tak si sedne na strom a zpívá si: „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?”
Vtom se objeví pták a zařve: „Vždyť mi na něm sedíš, ty blbečku!”

Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
„Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
„Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
„Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”

„Až půjdeš tím parkem - kdyby tě nedejbože někdo přepadl, volej o pomoc!” nabádá šestnáctiletou Katku maminka.
„A co když se nedostanu k mobilu?”

„Představ si, že jsme byli o víkendu u dědy a vůbec na mě neměl čas!” stěžuje si kamarádovi Patrik. „Celý odpoledne hasil vápno!”
„Tak dlouho? To ale musel být požár!”

„Franto, okamžitě ke mně!” zařve otec, rudý ve tvářích.
„Co, co je, tati?” rozklepe se naběhnutý třeťák.
„Tady v žákovské knížce čtu, že neposloucháš paní učitelku. Prý ti nejméně desetkrát říkala, aby sis zavázal tkaničky...”
„Ale já měl na nohou sandále!”

Matka pracovala v kuchyni a při tom poslouchala pětiletého syna, který si hrál v obývacím pokoji s novým elektrickým vláčkem. Zaslechla, jak se vláček zastavil a její syn povídá: „Všichni bastardi, který chtěj vystoupit, vypadněte odtud, protože todle je poslední stanice. A ty bastardi, který chtěj nastoupit, naložte si okamžitě zadky, protože se každou chvíli pohneme!”
Zhrozená matka vešla do pokoje a říká: „V tomto domě takovým jazykem nemluvíme. Takže teď půjdeš za trest do svého pokoje a zůstaneš tam dvě hodiny. Po dvou hodinách si můžeš opět hrát se svým vláčkem, ale chci, abys používal jen vhodná slova.”
Po dvou hodinách syn vyšel ze svého pokoje a pokračoval ve hře s vláčkem. Brzy vláček zastavil a matka slyší: „Všem pasažérům, kteří vystupují, připomínám, aby si nezapomněli vzít svoje zavazadlo. Chceme vám poděkovat, že jste s námi cestovali, a doufáme, že jste tu strávili příjemné chvíle.”
Dále slyší, jak syn pokračuje: „Těm, kteří právě nastupují, připomínáme, aby si malá zavazadla vložili pod sedadlo. Pamatujte, prosím, že kouřit v tomto vlaku není dovoleno. Doufáme, že s námi prožijete příjemnou cestu.”
Když se matka souhlasně pousmála, syn dodal: „A pro ty, kdo jsou nasraní kvůli dvěma hodinám zpoždění, ať jdou, prosím, poděkovat té svini v kuchyni!”

Baví se dvě dívky: „Hele Mirko, ty prý chodíš na Taek-wondo.”
„No, chodím tam.”
„A jakej máš pásek?”
„To záleží na tom, s čím my ho zase máma vypere.”